Úvod do problematiky alkoholismu
Když sedíte v klidu u své oblíbené kavárny a vychutnáváte si chvilku pro sebe s čím dál tím oblíbenější sklenkou červeného vína nebo když si po náročném dni dáte „jedno“ pivo s přáteli, možná vám hlavou nikdy neprojede myšlenka, že by se z toho mohla stát závislost. Nemluvě o tom, když na oslave zapíjíme úspěch a říkáme si, že to patří k dobré náladě. Ale když se nad tím zamyslíme, není to tak dávno, co lidé pijící každý den byli označeni za "veselé povahy". Naši dědečkové a babičky měli nejspíš k požívání alkoholu úplně jiný vztah, a dnes? No, společnost se vyvíjí a my s ní. A přes veškerou tu "moderní" moudrost a dostupné informace, alkoholismus stále začíná téměř nepozorovatelně a v mnoha případech se stane součástí našeho života tak rafinovaně, že si všimneme až ve chvíli, kdy se snažíme zbrzdit a… nemůžeme.
První příznaky, kdy se pobavení mění v závislost
Pod pojmem alkoholismus si hned představíme šedivého pana, který klopýtá domů s flaškou v ruce, ale co když je realita složitější a začátek vypadá nevině? Třeba to nesměle začíná tím, že čekáme na páteční večer, abychom si "odpočinuli" u skla vína. Jenže pak nám pátek přijde příliš daleko a my si řekneme, že středa je malý pátek. A tak se ocitneme v spirále, kde se dřívější výjimka stává pravidlem a postupně zjistíme, že si skleničku naléváme čím dál častěji. A ne, nemusí to být hned láhev denně, ale co když si najednou uvědomíme, že nemůžeme usnout bez "večerního panáka"? A ráno? To už ani nevzpomínáme, proč jsme si ho vlastně dali.
Nekonečný kolotoč ospravedlnění a výmluv
Hrajeme si na jedno velké odůvodnění. "Dneska byla těžká práce," řekneme si, "potřebuji to, abych se uvolnil." A nepřijde nám divné, že „těžké dny“ mají tendenci se množit. Nebo „oslavujeme“ i ty nejmenší úspěchy, protože, nu což, životní míle stojí za to připít si, ne? Dokážeme si tak krásně zdůvodnit ten červený nosík nebo rozechvělé ruce. A stále ještě si myslíme, že tu skleničku máme pod kontrolou, až do okamžiku, kdy si uvědomíme, že to možná není úplně pravda.
Psychologie alkoholu - není jen o množství, je to stav mysli
Záludnost alkoholismu spočívá i v tom, že se nejedná pouze o množství vypitého alkoholu. Ohromnou roli hraje psychologie a náš vztah k pití. Pokud je první myšlenkou po nepříjemném telefonátu, že si "zasloužíme" skleničku, je to stopka, kterou bychom neměli ignorovat. O akutních problémech nemluvě, jako je pocit viny nebo pokusy skrýt před rodinou, kolik toho vlastně vypijeme. Ani byste nevěřili, jak jsme vynalézaví, když jde o skrývání lahví nebo alibi pro naši častou návštěvu obchodu.
Vliv na rodinu a okolí - když si to, co děláme, nechceme přiznat
Zhruba v této fázi se začneme ptát, jestli to, co děláme, ovlivňuje i naše okolí. "Ne, přece si jen občas dám," opakuji si, když Josef, můj syn, poznamená, že si dávám skleničku vína ke každému jídlu, a dokonce i při sledování kreslených filmů. Nechtěl bych, aby tohle byl obraz otce, který si odnáší do dospělosti. Ale pak se usměji a povím si, že ještě nejsem jako ti, co mají "opravdový problém" – dokud si neuvědomím, že nejsem schopen zajít si s ním na hřiště bez toho, abych si předtím "nedal něco na zahřátí". A to přeci není normální, že ano?
Důležitost preventivních kroků a hledání pomoci
Pokud vás má tento text donutit zamyslet se nad svým pitným režimem, pak svou úlohu splnil. A ano, přátelé, je to prosté - pokud máte pocit, že pití začíná hrát v životě větší roli, než by mělo, možná je čas na změnu. Nebojte se o tom mluvit s přáteli či rodinou. Jsou i profesionální služby, které nabízejí pomoc a poradenství lidem, kteří se obávají, že jejich pití eskaluje do větších problémů. Já sám jsem si několikrát řekl, že zítra už opravdu nezačnu dnem sklenkou vína. A pokud si nejste jisti svou schopností se zastavit, neváhejte vyhledat pomoc – dříve, než se ze zábavy stane břemeno.
Doufám, že jste si článek přečetli s úsměvem, život není černobílý a ani alkohol není vždycky náš nepřítel. Ale jak říká staré přísloví, vše s mírou. A vzpomeňte si příště, kdy se budete dívat na to lahodné prosecco, že sklenička s přáteli může být báječná, ale flétna každý večer už je 'písnička' úplně jiného žánru. No já jdu na to kafe, ale dneska si ho dám fakticky jen s tím cukrem, který do něj patří. A vy? Co si dáte k přemýšlení?
Napsat komentář