Poznávací znamení práceholiců
Možná to znáte. Probudíte se, ještě než vám zazvoní budík, s hlavou plnou myšlenek, co všechno musíte udělat. U kávy nesedíte, abyste si užili chvilku klidu, ale abyste mohli procházet e-maily. Práce je první věc, na kterou myslíte ráno, a poslední, na kterou večer. Určitě jste slyšeli výraz "práceholik". Ale jak poznat, že se to na vás také vztahuje?
Definice "práceholika" není přesně stanovena, ale odborníci na pracovní závislosti se shodují, že se jedná o osobu, která neustále a kompulzivně pracuje. Její pracovní závazky jí přerůstají přes hlavu a dotyčná osobnost je neschopna pracovního režimu omezit. Jak tedy sami poznáme, zda do této skupiny patříme, aniž bychom se vypravili na konzultaci k odborníkovi? Představím vám některé typické znaky práceholiců.
Práce = život?
První znamením může být neschopnost si užít volný čas bez pocitu viny. Pro práceholika je téměř nemožné odpočívat bez myšlenek na práci. Jakub mi často říká, "Adéla, stále jsi na telefonu!". Ale já to prostě neumím. Neustále mám pocit, že něco ztrácím, když nezkontroluju svůj e-mail, nezkontroluju své sociální sítě nebo neodpovím na zprávy.
Potom tu může být práce jako únik před rodinnými nebo sociálními problémy. Práceholici často používají práci jako únikovou cestu před konflikty nebo stresem doma. Já sama jsem to kdysi dělala. Když jsem se cítila přepracovaná nebo stresovaná z rodinných situací, raději jsem se vrátila do práce. Ale postupem času jsem pochopila, že to není řešení.
Nepřetržitý kolotoč práce
Dalším znakem může být nepřetržité plánování, přemýšlení nebo mluvení o práci. Znáte ten pocit, když chodíte na procházku nebo si užíváte dovolenou, ale myslíte jen na to, co musíte udělat, jakmile se vrátíte do práce? To je přesně to, co dělám já. Vím, že to není zdravé, ale neumím to ovládat.
Poté tu máme případ, kdy nás práce fyzicky nebo duševně vysiluje, ale my se ji stále snažíme dělat co nejvíce. To je další typický znak práceholika. Mnoho známých mi říká, že to takhle nemůžu dělat, že si musím dát pauzu. Ale já stále pracuji, i když jsem unavená, i když mám bolesti hlavy. Prostě to nemůžu ovládat.
Překračování vlastních hranic
Překračování vlastních hranic je další znak. Já sama jsem to zažila. Věděla jsem, že si potřebuju odpočinout, ale místo toho jsem sáhla po notebooku a začala pracovat. Někdy to bylo tak intenzivní, že jsem zapomněla jíst, pít, dokonce i na odpočinek. Pro mě byla práce vše, co existovalo.
Nakonec tu je neustálé vytváření nových projektů, úkolů a cílů. Pro práceholika je to typické. Nevadí jim, že už mají plný diář a nezvládnou to všechno stihnout. Pořád přidávají nové věci do svého seznamu úkolů, což jim často způsobuje stres a úzkost.
Práce není všechno
Možná teď říkáte, "Adéla, tohle je přesně to, co dělám." A ano, já také byla na tom stejném místě. Ale po mnoha letech jsem pochopila, že práce není všechno. Že si potřebuji udělat čas na relaxaci, čas se svým mužem Jakubem, čas sama se sebou.
Takže pokud se po přečtení tohoto článku cítíte, že se výše uvedené body k vám hodí, je možná čas na změnu. Nemusíte se ale bát, nemusíte to dělat sami. Existují odborníci, kteří vám mohou pomoci. A také se o tom můžeme bavit tady, na tomto blogu. Protože víte co? Společně to zvládneme. Práce nemusí být naše jediná identita.
Napsat komentář